O Škole


Historie

Střední odborné učiliště a Učiliště ve Šternberku (bývalé strojírenské) vzniklo v roce 1959 jako učňovské dílny v tehdejším n. p. Chronotechna Šternberk. Pod tímto názvem „učiliště Chronotechny“ je známé dosud, přestože Chronotechna Šternberk už neexistuje.

  Po roce 1989 prošel úsek odborného výcviku mnoha úpravami, několikrát měnil svoji šternberskou adresu, aby se nakonec usadil v areálu Dvorské ulice č. 13. Tyto prostory získalo učiliště díky vstřícnosti města Šternberka jako výpůjčku. Teoretické vyučování probíhalo vždy ve škole na Olomoucké ulici č. 25. V minulém období se v učilišti vyučovaly tyto tříleté učební obory: Zámečník, Obráběč kovů, Automechanik, Autoelektrikář, Instalatér, Švadlena – oděvní konfekce a prádlo, Hodinář, Provoz služeb a dvouletý učební obor Strojírenská výroba. Vedení učiliště se vždy snažilo o návaznost těchto strojírenských oborů na nástavbové studijní obory, ať už ve formě denní či večerní. Jednalo se o nástavbové obory Podnikání ve strojírenství, Podnikání v oborech obchodu a služeb a Provozní technika. Nabídka učiliště byla rozšířena o čtyřletý studijní obor Mechanik strojů a zařízení, který zatím ale nevešel do podvědomí žákovské a rodičovské veřejnosti.

  V průběhu studia získávali žáci oboru Autoelektrikář řidičské oprávnění skupiny B, automechanici oprávnění skupiny C, zámečníci a instalatéři absolvovali základní kurzy svařování. Zámečníci se úspěšně zúčastnili systémového projektu KVALITA I „Pilotní ověřování jednotného zadání závěrečných zkoušek ve vybraných oborech“. Mimo už vzpomínaný bývalý podnik Chronotechna Šternberk se v učilišti vyučili i soustružníci, frézaři, zámečníci, automechanici a autoelektrikáři pro Vojenský opravárenský závod 026 Šternberk.

  Za dobu existence učiliště se zde neučily jen strojírenské obory, ale i stavební obory (Instalatér) nebo vyloženě „dívčí“ obory, jako např. Švadlena a Provoz služeb. Škola tak nabízela i možnost vyučení pro dívky, které nenašly uplatnění na jiných středních školách. V současné době je učiliště zaměřeno pouze na výuku strojírenských oborů. Praktická výuka všech učebních oborů je zajištěna ve vlastních dílnách a je doplňována odbornou praxí v místních firmách, kde se žáci blíže seznámí se skutečnou praxí v oboru. Pro žáky ze vzdálenějších míst poskytovala škola možnost ubytování ve vlastním domově mládeže na Olomoucké ulici č. 74, bývalý hotelový dům.

  Střední odborné učiliště lesnické a Učiliště ve Šternberku má několik desítek let trvající tradici. Bylo založeno po válce původně jako škola zemědělská, ale po několika reorganizacích, z nichž nejzávažnější byla spjata se zánikem okresu Šternberk v r. 1960, ustavilo se jako Lesnické odborné učiliště, později Střední odborné učiliště lesnické. O peripetiích vývoje lesnického a zemědělského školství v oblasti ostatně svědčí i pedagogický archiv školy, kam byla svezena dokumentace ze škol už zaniklých.

  Stěžejním oborem učiliště je tříletý učební obor Mechanizátor lesní výroby. Ve školním roce 1999/2000 byl otevřen i dvouletý obor Lesní výroba, určený především pro žáky s nedokončeným základním vzděláním. Někteří z úspěšných absolventů dvouletého oboru se rozhodli rozšířit si kvalifikaci a svoje vzdělávání ukončili závěrečnou zkouškou v oboru Mechanizátor lesní výroby.

  Učiliště se vždy snažilo to, aby jeho absolventi nacházeli dobré uplatnění na trhu práce. Žáci získávají osvědčení o zvládnutých odbornostech zvoleného oboru, které jim hledání práce usnadní. Mezi tyto odbornosti patří výuka pro práci s motorovou pilou, křovinořezem, hydraulickou rukou, soustřeďování dříví kolovými traktory a koňmi, pěstební činnost, ale také např. sběr semen z vysokých stromů. Součástí výuky je řízení motorových vozidel, žáci získávají řidičský průkaz skupiny T (traktor).

  Škola má oprávnění samostatně organizovat zkoušky z myslivosti, pro účely výuky využívá možnosti režijní honitby. Žáci se připravují dva roky v předmětu Myslivost. Zkoušky probíhají každý rok a zájem o ně mají nejen žáci tradičního „ lesáckého“ oboru, ale i děvčata z oboru Krajinář.

  Ve školním roce 1999/2000 byl namísto učebního oboru Zahradník otevřen obor Krajinář, který je mnohem šířeji koncipovaný. Byl vytvořen na základě vzorů ze zemí Evropské unie, především z Holandska. V České republice byl otevřen ve Vimperku a na šternberském učilišti. První krajináři se stali absolventy v červnu 2002. Hned v tomto prvním roce ukázalo, že o absolventy budou mít zájem obce při péči o obecní zeleň. Obor je určen pro chlapce i dívky a je natolik široce koncipován, že absolventi nacházejí práci bez velkých problémů. Žáci tohoto oboru získávají osvědčení o odborných dovednostech a řidičský průkaz skupiny T.

  V prostoru Lipina u Šternberka byl vybudován cvičný prostor pro nácvik práce s motorovou pilou. Ve fázi dokončování je srubový objekt. Všechny prostory budou sloužit nejen žákům oboru Mechanizátor, ale i Krajinářům pro praktický nácvik prací s mechanizačními prostředky – motorovou pilou, vyvětvovací pilou, křovinořezem, aj.


Současnost

  Zastupitelstvo Olomouckého kraje schválilo na svém zasedání v září 2004 sloučení šternberských učilišť, Středního odborného učiliště a Učiliště, Šternberk, Dvorská 13 a Středního odborného učiliště lesnického a Učiliště, Šternberk, Opavská 4. Nástupnickou organizací se stalo Střední odborné učiliště a Učiliště, Šternberk, Dvorská 13. Zároveň došlo i ke změně názvu a sídla na Střední odborné učiliště strojírenské a lesnické, Šternberk, Opavská 4, to vše s účinností od 1. července 2005.

  Bývalá příspěvková organizace Střední odborné učiliště lesnické a Učiliště, Šternberk, Opavská 4 s účinností k 30. 06. 2005 zanikla a veškerá práva, povinnosti, závazky a pohledávky přešly na nástupnickou organizaci.

  Do roku sloučení vstupovaly obě školy vybavené na dobré úrovni a to jak z hlediska teoretického vyučování, odborného výcviku či výchovy mimo vyučování. Jistou nevýhodou je roztříštěnost jednotlivých úseků vzdělávání. Nebylo jednoduché sladit chod dvou školních budov, i když nejsou daleko od sebe. Zajištění odborného výcviku jak ve strojírenské sekci, tak i lesnické sekci občas také naráží na rozdílnosti oborů. Dokonce i domovy mládeže má škola dva, třebaže na jednom z nich jsou ubytováni žáci místního gymnázia společně s žáky SOU.

  Jako každá reorganizace má i tato nejen kladné, ale i méně příjemné stránky. K těm méně radostným patří skutečnost, že strojírenská sekce ztrácí ze své nabídky obory vzdělání Automechanik a Autoelektrikář.

   Na druhé straně se sloučením otvírají nové možnosti. Škola otevírá od školního roku 2007/2008 obor vzdělání s výučním listem Mechanik opravář, ve kterém se žáci mohou profilovat na opravy lesních strojů a zařízení, silničních a vojenských vozidel.

   Od školního roku 2006/2007 studují žáci v denní formě nástavbového studia Podnikání, který je společný pro všechny absolventy oborů vzdělání s výučním listem a připravuje žáky na úspěšné zvládnutí podnikatelských aktivit. Pro školní roky 2007/2008 a 2008/2009 přijme škola vždy po 30 žácích v tomto nástavbovém studiu.

   Každý, kdo sleduje inzertní část denního tisku ví, že na trhu práce chybějí absolventi především strojírenských, elektrotechnických a telekomunikačních oborů. Není však žádným tajemstvím, že dětí, které vycházejí ze základních škol je čím dál méně a i se svým slabším studijním potenciálem spíše směřují do studijních oborů. Je to škoda, protože strojírenské podniky už dnes nabízí absolventům tříletých učebních oborů Zámečník, Obráběč kovů, Nástrojář, aj. nejenom jistotu práce, ale i slušné finanční ohodnocení této práce. Stejně tak je tomu i u lesnických oborů Mechanizátor lesní výroby a Krajinář, kdy se budoucí zaměstnavatelé už během studia žáků ve III. ročníku informují o kvalitách budoucích absolventů a tzv. si tipují své budoucí zaměstnance.